Kam: Malá Fatra
Sobota:
Z Ostravy vyjedeme před 7:00 z Ostravy, tak abychom byli v Terchové kolem 9:00. Cesta (viz mapa) by měla trvat něco přes 2 hodiny. Buďte prosím dochvilní, ať na vás nečeká zbytek účastníků. Sraz bude kousek od centra Terchové v části nazvané Biely Potok viz. mapa. Odtud vyrazíme na trasu k Dolným a Horným dieram (stoupání po lávkách a žebřících korytem potoka), který mi se dostaneme do sedla Medzirosutce. Cesta korytem (záleží podle stavu vody) bývá kluzká a také samozřejmě mokrá - vhodná obuv. Kdo bude chtít, tak se dá ze sedla vylézt na nedaleký vrchol Malý Rozsutec (1343 m). Ostatní budou mezitím odpočívat v sedle na louce. Ze sedla pak budeme stoupat na vrchol Velký Rozsutec (1609 m), kde přijde v závěru cesty na vrchol i na řetězy. Z vrcholu pomalu slezeme do sedla Medziholie a odtud pak směrem do Štefánové. Ze Štefánové pak můžeme dojít zpět na parkoviště buď opět přes Dolné diery, nebo se dají po žluté značce obejít. Pokud bude mít ve Štefánové někdo již síly na pokraji života, tak může případný hrdina, který dojde až do cíle k autu, zajet do Štefánové pro tyto slabé kusy a odvést je nebo jen řidiče k jejich zaparkovaným vozům. Celá trasa by měla být dlouhá něco kolem 15 km, ale jelikož je zde hodně ostrých stoupání (hlavně vrchol Velkého Rozsutce), tak to vidím časově na 8-10 hodin.
Neděle:
Pokud tedy vyjde počasí, tak bych měl na neděli tento plán. Z parkoviště ve Vrátné dolině bychom se vyvezli lanovkou (můžete ale se mnou klidně pěšky) pod vrchol Velký Kriváň, který bychom nejdříve samozřejmě zdolali a pak se z vrcholu vydali přes Chleb na Poludňový Gruň. Odtud dolů na Gruň, ze kterého pak sejdeme dolu k parkovišti. Cesta je dlouhá (verze s lanovkou) něco kolem 10 km a není nijak zvlášť náročná. V podstatě je to z Velkého Kriváně téměř pořád z kopce dolů. Časově to vidím tak na 5 hodin - ideální nedělní procházka.
Ubytování:
Co se týče ubytování ze soboty na neděli, tak já to vidím v případě dobrého počasí na stan v kempu Belá, který se nachází cca. 4 km od centra Terchové. Kdo nemá stan, tak jsou zde ještě volné nějaké chatky - rezervace zde. Pokud bude někdo chtít přespat kvalitněji, tak pro menší počet osob určitě ještě v Těrchové a jeho okolí něco seženete viz. tento odkaz. Samozřejmě si můžete sami zajistit i ubytování z pátku na sobotu - pro ty kteří neradi stávají brzy ráno.
Pokud ale nebude ideální počasí na přespání ve stanu, tak pojedeme v sobotu večer zpět do Ostravy a nedělní plán provedeme někdy příště. Těch 130 km není tak moc a dá se tím i ušetřit případné výdaje za ubytování.
Další informace:
V případě nepříznivého počasí se celý výlet ruší. Samozřejmě také upozorňuji na vhodnou turistickou obuv, pláštěnku a teplé oblečení sebou do batohu. Pro ty, kteří se více potí, tak do batohu přibalit i náhradní suché tričko. Důležité je taky sebou vzít dostatek tekutin. Na trase jsou sice prameny s pitnou vodou, ale nejde se na ně v případě sucha spoléhat. Také je vhodné si vzít i pokrývku hlavy - pokud bude slunečno, tak kvůli úžehu a pokud bude na vrcholcích foukat studený vítr, tak kvůli uším. Máme zkušenosti, že i když je dole v Terchové kolem 30 °C horko, tak na vrcholcích může foukat studený vítr a pocitová teplota je zde pak klidně jen něco kolem 15 °C. Mějte také na paměti, že se může zvláště na horách rychle změnit počasí.
Také mi dejte opět vědět (klidně i až v pátek), kdo pojede, ať víme na koho ještě na parkovišti čekat.
Kdo bude mít ještě nějaké nejasnosti či otázky, tak mně klidně kontaktujte.
Těšíme se na Vás.
Sobota:
V sobotu ráno jsme se všichni sešli na parkovišti u Hotelu Diery. Někteří jeli ráno z Ostravy a ostatní byli v kempu nedaleko Terchové již od pátku. Z Ostravy trvala cesta do Terchové rovné 2 hodiny. Na parkovišti bylo v 9:00 poměrně již hodně aut a turisty se tu kolem jenom hemžilo. Vyrazili jsme tedy nejdříve přes Dolné Diery a takřka ve štrúdlu jsme po 1 hodině došli do sedla Podžiar. Všechny lávky na cestě, která vede korytem potoka tu jsou téměř nové a projít jimi není nijak zvlášť fyzicky náročné. Po 30 minutové pauze jsme vyrazili k Horným Dierám, kde už bylo stoupání korytem potoka náročnější a došlo také na žebříky a řetězy. Zde již sice bylo turistů o trochu méně, ale stejně jsme u některých překážek museli čekat, až přijdeme na řadu. Po téměř 2 hodinách jsme dorazili do sedla mezi Malým a Velkým Rozsutcem. Celá cesta Deirami je moc hezká a pro toho, který by si jí chtěl užít více, by to chtělo trasu naplánovat v době, kdy tu nebude tolik turistů. Protože bylo právě poledne, tak jsme v sedle mezi Rozsutcemi udělali asi hodinovou přestávku na jídlo. Někteří však přestávku využili k tomu, aby zdolali nedaleký vrchol Malý Rozsutec a zbyla jim i malá chvilka na občerstvení. Po polední pauze jsme vydali na nejtěžší část naší sobotní trasy a tím byl vrchol Velkého Rozsutce. Stoupání sice z této strany není tak prudké jako z té druhé, ale i tak jsme si dali pěkně do těla. Po asi 2 hodinách jsme ale přece jenom všichni stanuli na vrcholu této krásné skalnaté hory. Výhled z vrcholu nebyl sice 100%, ale přesto byl nádherný. Sejít dolů z vrcholu do sedla Medzihole se ukázalo být také dosti náročné. Cesta je zde strmá a klesání po řetězech dolů byla mnohdy pomalejší než jít opačným směrem nahoru. Po více než 1 hodině jsme ale nakonec do sedla dorazili a dali si zde opět pauzu. Ti co již neměli zásobu vody, tak sešli kousek k nedaleké studánce a příjemně studenou vodu z ní nabrali do lahví. Po poslední zastávce jsme scházeli pomalu z kopce dolů do údolí Štefánova. Cesta byla místy mokrá (byl zde nějaký pramen vody) a docela to klouzalo. Všichni jsme se již těšili na trochu rovný profil trasy, ze kterého by nás tolik nebolely palce a prsty v botě. Ve Štefanové jsme si zašli do restaurace na jídlo a pití, a nikdo již nechtěl odtud pokračovat v posledním úseku cesty zpět k autům. Dvě rodiny ale přece jenom ještě zmobilizovaly síly a k autům došly po svých. Zbytek vyslal s jedním domluveným autem řidiče, kteří se vrátily pro své unavené druhy do Štefánové. Po tak náročném dni se večer usínalo snadno a rychle.
Neděle:
V neděli jsme vyrazili něco po 9 hodině z Vrátné doliny a za slunečného počasí vyjeli lanovkou pod vrchol Chleb. Odtud jsme měli namířeno na nejvyšší vrchol Malé Fatry - Velký Kriváň. I když nás některé bolely nohy ještě ze soboty, tak jsme po 40 minutové a celkem pohodové cestě stanuli na tomto nejvyšším vrcholu. Po malé pauze jsme se vrátili zpět téměř až k horní stanici lanovky a pokračovali po hřebeni na vrchol Chleb. Z Chlebu jsme opět mírným klesáním a zase stoupáním dorazili po necelých 2 hodinách až na konec hřebenu Poludňový Gruň. Po celé cestě hřebenem jsou krásné výhledy na všechny strany. Na některých místech ještě byly borůvky a také zde teprve dozrávaly brusinky. Z konce hřebene jsme pak museli bohužel sejí strmě z kopce dolů na chatu Gruň. Tento úsek se opět ukázal jako nejvíce náročná část naší nedělní trasy. Všechny z nás bolely z prudkého klesání nohy a hlavně kolena. Na chatě jsme si zašli na občerstvení a hlavně jsme si zde mohli sundat boty a užívat si krásný pocit volných chodidel. Z chaty na Gruni jsme již scházeli příjemnou lesní cestou dolů až na parkoviště. Dole jsme byli něco před 17 hodinou. Tady jsme se všichni rozloučili a vyráželi zpět auty směr Ostrava.
Počasí nám vyšlo oba dny báječně. Dole bylo něco kolem 25 °C a nahoře něco pod 20 °C s místy lehkým větrem. V neděli svítilo sluníčko takřka celý den - červené tváře a u některých i lebky byly jasným důkazem. Myslím že se výlet vydařil a všichni účastníci byli spokojeni. Určitě se do těchto krásných hor opět někdy v budoucnu vrátíme.
